CHOLERIK & FLEGMATIK

Před více než dvěma tisíci lety pojmenoval řecký lékař Hippokrates temperament člověka podle tělesných tekutin − žluči (cholé), černé žluči (melancholé), krve (sanquis) a hlenu (flegma). Nadbytek jedné z těchto “šťáv” byl podle antického myslitele určující pro chování člověka. Na začátku 20. století na tuto uznávanou typologii navázal například Carl Gustav Jung, který lidský temperament rozšířil o další dvě charakteristiky; introvertní a extrovertní.

U mnoha lidí bývá temperament spíše mixem většího množství typologií, což ovšem neznamená, že neexistují lidé s vyloženě cholerickým (extrovertním) či naopak flegmatickým (introvertním) naturelem. A pravděpodobnost, že se setkají v jednom pracovním prostředí, je překvapivě velká.

Dobrý a zkušený personalista dokáže tyto vlastnosti odhalit již na pohovoru. Podle Markéty Švédové, ředitelky headhunterské společnosti Recruit.cz, cholerici znaky svého chování většinou odhalí, až když se dostanou do situace, která jim nesedí.

Tam je můžeme při pohovoru dostat i otázkami, na které nechtějí nebo neumějí odpovídat. Začnou být pak nevrlí a netrpěliví a mají tendenci schůzku i zkracovat, či dokonce ukončit. Flegmatik většinou na otevřené otázky reaguje klidně a někdy až povrchně, interview s ním může probíhat i pozitivně, ale v podstatě bez výrazných emocí.”

Cholerik bývá často dobrým a rozhodným šéfem, má vysoké pracovní nasazení a je orientovaný na výsledek.

Flegmatik je výborný jako člen do velkého týmu, bývá to nekonfliktní člověk, který má rád svou stabilitu, netouží po ambiciózní kariéře, dobře se soustřeďuje na detailní práci a je vytrvalý.

Cholerici mohou, byť nezáměrně, ubližovat ostatním lidem. Nepřiměřeně je napadají za drobnosti nebo za věci, za které nemohou, vytvářejí neklid, napjaté vztahy a nervózní atmosféru na pracovišti.

Flegmatik, kterého tento významný psycholog nazývá “pohodovým” typem (oproti impulzivnímu cholerikovi), mívá problémy s liknavostí, odmítáním změn, snahou o udržení stávajícího uspořádání a způsobu práce. To pak vede ke snižování motivace celého týmu.

U flegmatiků je například důležité vytvořit prostředí a příležitosti, kde mohou ukázat sami sebe.

U lidí s více cholerickým chováním byste měli naopak uspokojit jejich potřebu rychlosti a akce a jejich vedení je více aktivní a založené na nezávislosti.

Někdy ale selže úplně vše, na cholerika a flegmatika, ať už v roli šéfa či podřízeného, neplatí ani asertivita, ani motivace, a dokonce ani postihy za nevhodné chování.

b

Soubor celé kapitoly ke stažení, pro otevření klikněte na ikonu